Změna velikosti písma

Drobečková navigace

Úvod > O nás > Historie

Pohled do historie černohorského zámku

Černohorský zámek je jako hrad poprvé připomínán v r. 1279, kdy patřil Matouši z Černé Hory. Spolu s hradem Černá Hora vzniklo i městečko Černá Hora, jejich historie se v průběhu staletí vzájemně prolíná. Od počátku 14. století je Černá Hora v majetku pánů z Lipé, ale od jeho poloviny se černohorské panství dostává do držení rodu Boskoviců, kteří začali používat přídomek Černohorští. Tento rod se podstatným způsobem zasloužil o stavební rozvoj hradu a později i zámku, který se téměř na tři staletí stal jeho hlavním rodovým sídlem. Po upálení Jana Husa přikládá Vaněk Černohorský svoji pečeť k protestnímu listu českých pánů. V husitském období byl v r. 1423 černohorský hrad obléhán a dobyt vojsky olomouckého biskupa Jana Železného. Do stavební podoby černohorského hradu se nejvíce zapsal Albrecht Černohorský z Boskovic, který v r. 1561, jak nás informuje nápis nad vstupní branou, přestavěl  předhradí na renesanční zámek. Hned nato v r. 1571 byly přestavěny i objekty tzv. Nového zámku. Vznikl tak komplex dvou hlavních budov v jednotícím renesančním slohu.

V roce 1597 umírá poslední mužský potomek rodu Černohorských z Boskovic Jan Šembera na Bučovicích. Černohorské panství případlo jeho dceři Anně provdané za Karla Lichtenštejnského. Rodu Lichtenštejnů patřilo panství 112 let. Na zámku bydleli většinou jen správci a úředníci, zámek po tuto dobu nedoznal podstatnější úpravy. V roce 1712 zemřel Jan z Lichteštejnů a panství připadlo jeho dceři Marii provdané Auerspergové. Ani ti v Černé Hoře nebydleli. V roce 1724 vyhořel Nový zámek, který zůstal v troskách a byl provizorně zastřešen. Obydlen zůstal jen Starý zámek.

V roce 1796 ovdověla Vincencie z Auerspergů a provdala se za Františka, svobodného pána ze Schlugu. V r. 1830 bylo panství prodáno Janu z Geislernů, který se začal o zámek starat. Částečně opravil Nový zámek. Jan ovšem v roce 1837 zemřel a odkázal panství své ženě Josefě. Ta však v roce 1842 bezdětná umírá a odkázala panství rodu Türkheimů, z něhož pocházela. Tento rod provedl některé přístavby Nového zámku.

V roce 1857 bylo panství prodáno Henrietě z Pereira-Arnsteinu. Když v r. 1859 zemřela, přešlo panství na její dceru Floru, provdanou za Moritze Friese a tak se dostalo do držení tohoto rodu. Friesové pocházeli ze Švýcarska a v polovině 18. století vstoupili do služeb rakouského dvora. Z Černé Hory se rozhodli vybudovat rodinné sídlo a začali velkoryse. Získali vídeňského architekta Theofila Hansena, který zpracoval projekt na přestavbu Nového zámku, jehož část byla stále v troskách. Stavební práce prováděla firma Františka Vašíčka z nedalekých Žerůtek. Práce postupovaly rychle a již v roce 1862 byla přestavba mimo věže hotova. Hansen přestavěl Nový zámek v pseudorenesančním slohu, čímž ho slohově sjednotil s přední budovou - předzámčím. Od této doby se předzámčí nazývalo Starý zámek a starší přestavěná část Nový zámek. Součástí Starého zámku bylo i západní hospodářské křídlo zvané Sýpka, které dál sloužilo svému účelu. S přestavbou zámku došlo i k rozsáhlým parkovým úpravám vrchu Paseka a okolí Oborského rybníka. Byly vybudovány nové cesty a cestičky, vysázena řada stromů a stromořadí lip, kolem zámku byly upraveny terasy. Stavební činnost Friesů byla dovršena v r. 1875 výstavbou tzv. Nového pivovaru v Černé Hoře a přestavbou tzv. Starého pivovaru na sladovnu. Friesové hospodářskou část panství včetně pivovaru pronajímali, jen lesy provozovali ve vlastní režii.

Za zmínku stojí, že za prusko-rakouské války v r. 1866 po pro Rakousko prohrané bitvě u Hradce Králové došlo v černohorském zámku dne 13. července k významným jednáním rakouských zástupců a pruské strany, tj. krále Viléma I., generála Moltkeho a kancléře Bismarcka o podmínkách příměří.

Zámek v následujících dobách nedoznal podstatnějších úprav. Majitelé obývali Nový zámek, ve kterém však bydleli jen menší část roku, protože se většinou zdržovali ve Vídni, na jadranském pobřeží apod. Po vzniku samostatné Československé republiky dochází k ekonomickým potížím panství a Friesové odprodávají velkou část sbírek, v r. 1923 prodali i pivovar. Po okupaci Československa vstupuje Hans Fries do německého wehrmachtu. Z toho důvodu celé černohorské panství včetně zámku přešlo po válce do vlastnictví státu.

V roce 1945 dochází na zámku k mnoha událostem. Při dobývání Brna Rudou armádou zřizuje německá armáda v Novém zámku vojenskou nemocnici. Po bombardování Černé Hory 26. dubna je obec těžce postižena a německá armáda ze zámku odjíždí. Po osvobození Černé Hory 9. května zakládá Rudá armáda ve Starém zámku a jeho okolí zajatecký tábor pro tři tisíce německých vojáků a následně infekční nemocnici pro 200 nejtěžších případů onemocnění tyfem - nemocní vojáci sem byli převezeni z rájeckého zajateckého tábora, kde epidemie vypukla. Po zrušení nemocnice nastalo období hledání využití zámeckých budov. V budově Starého zámku byly postupně zřizovány kanceláře a byty pro lesní správu. Již v červenci r. 1945 projevil o zámek a přiléhající budovy zájem Jednotný svaz československých zemědělců, který měl v úmyslu vytvořit z velkostatku výzkumné středisko, v zámku pak internát pro lesnické, zemědělské a rybníkářské kurzy. V září téhož roku byla řešena žádost Svazu vysokoškoláků o převzetí zámku pro ozdravovnu studentů a velkostatku pro účely Veterinární školy v Brně. V lednu 1946 zaslal Sportovní svaz Brno dotaz na MNV Černá Hora týkající se využití zámku za účelem sportovní výchovy mládeže střední Moravy. MNV sice vydalo souhlas, ale k samotné realizaci této varianty využití zámku také nedošlo. Část Starého zámku byla využívána pro táborové výcviky branné výchovy, v červnu 1946 byly však tyto místnosti uvolněny a Národní výbor zde zřídil zemědělský útulek pro děti žen pracujících v zemědělství. V září byl útulek zrušen a od listopadu téhož roku zde byla zřízena mateřská škola. Ta byla v provozu pouze jeden školní rok a následně byla přesunuta do budovy základní školy. V roce 1947 byla předána část zámecké knihovny Právnické fakultě v Brně, větší část Ústřední knihovně v Brně. Od úmyslu Ministerstva školství a osvěty zřídit na zámku středisko pro brannou a tělesnou výchovu bylo upuštěno pro velké finanční náklady, ministerstvo žádalo rovněž o přidělení hřiště a rybníka. Stejně tak nevyšel ani záměr provozovat na zámku rekreační a školicí středisko, Ministerstvo školství objekt vůbec nepřevzalo a o zámek neprojevilo zájem.

Počátky sociálního ústavu

 

Domov důchodců v Černé Hoře byl zřízen v roce 1950, zpočátku jen v hlavní budově zámku. V 70. letech byl rozšířen o přední budovy zámku a jeho kapacita se zvýšila na 302 obyvatel. V letech 1994 - 2000 prošel náročnou rekonstrukcí venkovních a vnitřních prostor, na kterou bylo vynaloženo téměř 50 miliónů korun. Větší komfort obyvatel domova byl vyvážen snížením počtu lůžek na současných 123.